DENÍČEK

1  2

14

14.5.   Tak jsme si konečně přijeli pro Honzíka, kterého jsme si předem zamluvili u Bartlů. Přijeli jsme si pro něj obytným autem, tak jsme ho mohli vézt v kleci, kterou jsme u Bartlů také koupili. Honzík celou cestu prozkoumával klec, potom klovnul Báru (to je náš pejsek Westík) do čumáku, protože ho ke kleci stále strkala. Celý zbytek cesty (380 km) na sebe koukali a po příjezdu domů byli oba pěkně unavení.

Večer dostal Honzík stříkačkou kaši, kterou nám paní Bartlová dala a byl spokojený, spal až do rána. Ještě před tím jsem musela dodělat nějaké smlouvy, protože jsem realitní makléř a on pořád šplhal po kleci, jako by z ní chtěl vylézt. Když jsem šla k němu, hned se hrnul ke mně. Zjistila jsem, že se do mě asi zamiloval. Kdykoliv k němu přijdu, hned se ke mně hrne a chce se mazlit. Leze mi po ruce, olizuje mi ji a když ho hladím, zavírá oči a zvedá křídlo, abych ho pod ním drbala. K nikomu jinému nechce a na manžela moc nereaguje, ale to se podá.

 

15.5    Ráno byl šťastný že mě vidí a už se chtěl zase mazlit. Tak jsme se pomazlili a odjela jsem za prací. Za hodinu mi manžel volal že si ho bere s klecí ven, protože pořád křičí. Tam se trochu zklidnil, ale když jsem se vrátila, vítal mě jako bych byla pryč měsíc. A to mě zná dva dny. Má plné misky, ale chce krmit jen z ruky a spíš vše jen rozmělní a nepolyká. Dostal list pampelišky, trochu snědl, ale chce abych mu ho držela. Do nožky si ho nechce vzít, raději ho pustí. Uvařila jsem mu i kukuřici, ale se stejným výsledkem. Uvidíme, večer mu dám zase kaši. Myslím, že se snaží si mě vycvičit, ale já se nedám. I když asi trochu jo, ale žrát se musí naučit sám. Vlastně on to umí, Bartlovi mi říkali, že zobal a dokonce naučil zobat i mladšího sourozence. Z klece jsem ho ještě nepustila, ale jak ji otevřu, už mi leze na ruku, nebo alespoň cpe ven hlavičku.

 

15.5.   Manžel mi dnes vyprávěl, jak ho včera přenášel ze sluníčka do stínu, pak zase na sluníčko, pak si ho vzal do zahrady aby na něj viděl a Honza nevděčník na něj stále syčí. Když vidí mě, tak se tetelí, no je to prostě chlap. Když jdu k němu, tak chrčí, tak jako radostně, neumím to napsat. Dnes dostal nějaké piškoty, kukuřici, list pampelišky a ořech, ale všechno hodil na dno klece a čekal, že mu to zase podám. Večer mu manžel donesl hroznové víno, ale už byl najedený kaše, tak mu ho dám zítra. K miskám ještě neslezl. Večer snědl osm nebo devět stříkaček kaše a byl spokojený. Choval se při tom jako holátko, otvíral zobák, pištěl, no prostě mimino.Zítra mu dám misky na druhou stranu a zkusím ho celý den nekrmit. Taky se podívám jestli nemají něco na lezení do klece, protože ten provaz na šplhání co má v kleci je červený a on se ho asi bojí. Teď tady Honzík šplhá po kleci a dožaduje se mé pozornosti, tak se s ním rozloučím a půjdeme spát, aby si zase zítra mohl hrát na miminko a ukazovat, že je taková chudinka, že ani nic neudrží v nožičce a že když mu nic nepřidržím, nebo ho nenakrmím, umře hlady. On ještě netuší, že od zítra bude zase velký papoušek, který umí všechno sám, tak jako to už uměl u Bartlů.

 

16.5.  Tak Honzík už sám zobal. Ráno jsem zjistila, že už byl tajně u misek a zobal kukuřici, takže večer kaši už asi vynecháme. Také jsem mu dala kuličku hroznového vína, kterou jsem rozpůlila a on ji držel, vylizoval a mlaskal. Nakonec ji vyzobal ze vnitř a zbytek hodil na zem. Večer se mi vyhýbal a všímal si manžela, nechal se od něj i drbat. Bylo mi ho líto, myslela jsem že je naštvaný že nedostal kaši, tak jsem mu ještě trochu připravila. Jak slyšel cinkání lžičky, začal jančit, ale u krmení spíš blbnul. Snědl jen dvě stříkačky.

 

17.5.  Ráno Honzík spokojeně zobal z misek a pil vodu, takže pochopil, že krmení skončilo. Když jsem mu ale dávala hroznové víno, tak se choval jako při krmení. Taky dostal první koupel, ale moc se mu to nelíbilo. Snaží se mi něco říct, ale vždycky se tomu směju, protože je to komické.

 

18.5.  Dnes ráno mě Honzík zřejmě chtěl pozdravit, ale bylo to komické. Možná chtěl říct ahoj, ale bylo to takové přiškrcené AO. Dostal za to oříšek, dávám mu ho většinou jen za odměnu. Taky říká KVA KVA, to umí perfektně, nevím kde to slyšel. Vypadá to, že bude mluvit docela brzy, ale myslím, že na to skutečné mluvení si přeci jen nějaký čas počkáme. Já se s ním bavím celý den a myslím, že už mluvím i ze spaní. Už se také pomalu připravujeme na vypuštění z klece, ještě musím odstranit pár drobností aby si neublížil a chci mu pořídit strom, aby si měl kam sednout. Dnes jsem mu koupila nějaké hračky.

 

19.5.  Honzík už normálně zobe a dělá při tom pěkný nepořádek, takže jsme mu nechali kolem klece udělat skla, aby krmení,  (nebo spíš to co z něj zbude, protože vyzobe úplně vše) nebylo všude kolem. Taky si už začal hrát s kroužkem a s provazem který dostal do klece. Celý den něco žbrblal a ochutnával sušené jeřabiny, které si docela oblíbil.

 

20.5.  Tak už konečně máme větev z jabloně. Vzali jsme těžký kamenný květináč, do něj zasadili větev a zalili betonem. Na vrch jsem ještě dala kameny, aby beton nebyl vidět. Nechali jsme beton zaschnout a mezi tím jsem z provazu a větví udělala žebřík, houpačku a pár kratších větví jsem jen navázala na provaz. Snad to Honzík ocení. Začínají přípravy na první vypuštění z klece.

 

21.5.  Dnes od rána začaly velké přípravy. Nejdříve jsme navrtali konzoli pro závěs, který zatím bude oddělovat návštěvní část kanceláře od pracovny. Honzík bude zatím obývat menší část, protože v pracovně by mohl zapadnout za nábytek. Pak jsme donesli větev. Beton přes noc hezky vytvrdl, tak že se větev nehne. Přivázala jsem na ni houpačku, žebřík a další, zatáhli jsme závěs a Honzík mohl ven. Posadili jsme ho na větev a vypadal že se mu to moc líbí. Tedy nejvíc se mu líbila televize která je nad větví, jen mu zřejmě vadilo, že není puštěná a tak se to rozhodl změnit. Kupodivu se mu to povedlo hned na první pokus. Posléze když byl bez dozoru sundal kovovou destičku s označením programů a dokonale ji naohýbal, takže už nejde použít, což mi samozřejmě nevadí. Když jsem si sedla na sedačku, lezl po mně a pokoušel se mi přeštípnout řetízek, což jsem mu nedovolila. Když jsem ho dala vedle, okamžitě se na mně zase vyšplhal. Nakonec se se mnou mazlil a vrněl při tom blahem, až mi usnul na klíně. Když přišel manžel, tak si ho chtěl také vzít na ruku, ale jde k němu jen za oříšek, jinak na něj syčí a piští. Pak přijela návštěva, protože jsem měla svátek. Musel chudák na větev a tak dostal alespoň oříšek. Samozřejmě jsem se na něj chodila každou chvíli dívat, ale byl hodný. Když návštěva odjela, okamžitě byl zase na mně a chtěl se mazlit a drbat na hlavě. Nevím na co jsme mu dělali ptačí strom, když si ho udělal ze mě. Ale křivdila bych mu, byl na ní dost dlouho, stačil z části oloupat kůru. Večer jsem chtěla ještě pracovat, ale Honzíkovi to vadilo. Nejdřív vypnul televizi, pak se začal dobývat do pracovny. Dala jsem ho tedy do klece, přidala jsem misky s čerstvým krmením a otočila se k počítači že začnu něco dělat. Když jsem se otočila, Honzík právě došplhal na vrch klece. Jak jsem spěchala za prací, zapomněla jsem ji zavřít a on toho využil. S jeho velkým křikem jsem ho dostala zpátky a chvíli ho drbala aby se zklidnil. Pochopil že hrátkám je pro dnešek konec, schoval si hlavičku a usnul.

 

22.5.  Včera večer jsem zjistila, že mi Honzík pěkně proštípal tričko, což mě docela mrzí, protože je nové, ale co se dá dělat? Alespoň vím, že když jsem s ním, musím na to být oblečena. Prý se to dá ale odnaučit, takže když se mi bude snažit zobat do oděvu,dostane přes zobák. Taky dostal ovocnozeleninový špíz, ale dopadlo to tak, že všechno ovoce i zeleninu z něj poházel na dno klece, takže jsem mu to dala do misky, kde vše spokojeně slupnul.

 

25.5. Za uplynulé dny se nic nového nestalo.  Honzík je spokojen a zřejmě mu nic nechybí. Taky už umí pěkně nadávat a dožadovat se pozornosti, ale když zjistí že si ho nevšímám, tak přestane. Dnes mi přišla kniha, kterou jsem si objednala. Jmenuje se PROČ MŮJ PAPOUŠEK … ? To je tedy opravdu kniha pro milovníky papoušků. Nejen že je zajímavá, ale také vysvětluje proč to, či ono papoušek dělá a jak ho co naučit i odnaučit. Doporučuji ji všem, kdo s papoušky začínají i těm, kteří o jejich koupi teprve uvažují.

 

26.5. Honzík už si užívá naplno svého ptačího stromu a je spokojen. Jakmile se však objevím v jeho blízkosti, okamžitě na mně přistane a chce se mazlit. Přistávání mu ještě tak dobře nejde, ale to se časem podá. Taky páníček zjistil jak na něj. On s ním totiž kamarádí jen za oříšek, to se nechá i drbat. Ve chvíli, kdy oříšek vyzobe by ho však nejraději sežral. Je pravda že ho neklovne tak, aby ho to bolelo (i když  malinko přidá na síle stisku), ale dává mu na jevo, že kamarádí se mnou. Tak že když páníček měl v ruce ořech a louskáček, který Honzík už bezpečně pozná a Honzík byl na svém stromu, okamžitě k němu přiletěl a začal mu ořech brát z ruky. Je to prostě komik.

 

27.5. Náš milý Honzíček se začal pěkně projevovat. Když telefonuji se zákazníky, vždycky mi do toho kecá. Tedy vlastně spíš žbrblá. Zákazníci se často ptají co se děje, protože v telefonu je to asi dost slyšet. Občas mě svým kecáním vyštve z kanceláře, protože je hlasitější než zákazníci a já jim pak nerozumím. Taky má občas záchvaty šílenství a to hlavně když se vrátím domů. Předvádí mi co se všechno naučil když jsem tu nebyla. Točí se dokola na kruhu a vřeští jak pavián. Ještě že nebydlíme v paneláku, nevím co zde vyvádí když je tu sám. Když takhle vyvádí, nestačí se divit ani jeho kamarádka Bára, což je náš pejsek.

 

28.5. Hrozně mě baví Honzíka poslouchat a pozorovat. Nedaří se mi však jeho kecání nahrát na diktafon. Začal pěkně blbnout v kleci s kroužkem a to je lepší než televize. Ale taky zjišťuji že tohle pozorování je lepší než práce, kterou pak musím dodělávat když Honzík spí.

 

29.5. Dnes mi manžel celý nadšený volal, že Honzík mluví. Prý říkal piškot. Byla jsem zrovna se zákaznicí na cestě, v autě puštěné handsfree ... , no prostě i zákazníci se někdy baví tím, že máme papouška. Večer jsem Honzíka vzala do obýváku a když jsem ho nesla zpět, procházela jsem kuchyní, kde bylo zhasnuto a můj mazlík se mi zakousl do ruky. Musím říct, že to bolelo dost. Nemohla jsem mu však nic vyčíst, choval se přirozeně. Lekl se a klovnul (tedy takhle kdybych uměla klovat, tak nepotřebuji louskáček na ořechy).

 

30.5. Ten můj miláček se dnes pěkně předvedl. Měla jsem tu zákaznici a ptala se, zda mě papoušek neruší od práce, že prý slyšela, jak jsou papoušci hluční. Vysvětlila jsem jí, že žakové tak hluční nejsou a Honzík že je opravdu tichý. Myslím, že Honzu to pěkně naštvalo a začal se ukazovat. Nejen že skákal po kleci jako opice, ještě při tom řval jako pavián a do toho se přišla podívat Barunka (pes) co se děje a začala jančit také. Bylo tu veselo, ale ačkoliv se mi nepodařilo zklidnit ani psa, ani ptáka, nakonec vše dopadlo dobře.

 

31.5. Honzík dnes po ránu vedl sáhodlouhý proslov, který trval asi 20 minut. Snažil se o to, abych se otočila a věnovala se mu, tak povídal a pískal, občas zakňučel jako pes, zavrzal jako dveře, …, no prostě nádhera. Něco se mi podařilo nahrát i na diktafon.

 

2.6. Dnes jsem Honzíkovi koupila dřevěnou hračku pro velké papoušky, na jejímž konci byl zvonek. Měl z něj ohromnou radost a neustále zvonil. Za krátko jsem žádné zvonění neslyšela, ale přesto bylo slyšet jak něčím šramotí. Otočím se a leknutím se mi zatmělo před očima. Honza měl v zobáku takzvané srdce zvonku (to je to co zvoní) a jazykem to převracel sem tam. Po menším zápasení se mi podařilo plíšek ze zobáku vyndat a zkontrolovala jsem zda je celý. Naštěstí byl a okamžitě letěl do koše. Ještě že jsem byla u toho, nechci ani domyslet co by se mohlo stát. Už budu všechny nové hračky kontrolovat!!!

1  2


Designed by: VPWeb